Ondřej Gurník: Rád bych omezil svou aktivní hráčskou činnost

V posledních letech jste měli skoro jistotu, že přijdete na zápas Klasiku, tak v sestavě uvidíte Ondřeje Gurníka. Není proto divu, že Ondřej je držitelem rekordu v počtu zápasů odehraných za Klasik. Jenže letos se jeho role významně změní a mnohem nižší bude i jeho zápasové vytížení. Proč tomu tak je vysvětluje v rozhovoru.

1) Ondro, v předchozích letech si byl stabilním členem kádrů Klasiku. To by se letos mělo změnit. Jak to nyní bude vypadat s tvou hráčskou kariérou?

Po více než dvaceti letech strávených v prostředí baseballu jsem se rozhodl přehodnotit své životní priority. V současné době se chci více soustředit na svou pracovní kariéru a osobní život, což znamená, že bych rád omezil svou aktivní hráčskou činnost. Necítím již potřebu usilovat o vyšší úroveň ve sportu a je čas přenechat tuto šanci mladším generacím talentovaných hráčů.

Ukončit kariéru však není rozhodnutí, které lze provést ze dne na den. Pokud mi to časové možnosti dovolí a tým mě bude potřebovat, rád se zapojím do některých domácích zápasů. Mojí snahou bude pomoci týmu dosáhnout lepších výsledků, a to nejen na hřišti, ale i z pozice asistenta trenéra a pomoct tak týmu z jiné perspektivy. Takto se mohou hráči plně soustředit na svůj výkon během zápasů.

2) Ty si prakticky celou svou kariéru (když opomeneme krátké intermezzo v Arrows) strávil v Klasiku. Co pro tebe tento klub znamená?

Tento klub je pro mě jako druhý domov. Ve zdejší komunitě přátel jsem strávil podstatnou část svého života a navázal mnoho dlouhodobých vztahů. Během let jsem zde nejen zdokonalil své herní dovednosti, ale také se naučil klíčovým životním hodnotám, jakými jsou týmová práce, vytrvalost, respekt a zodpovědnost. Klub mi poskytl prostředí, kde jsem mohl růst nejen jako hráč, ale i jako člověk, a za to jsem nesmírně vděčný.

3) Letos to je přesně 10 let, co se otevíralo aktuální hřiště. Ty jsi byl účastníkem památného zápasu s Nuclears a dokonce si doběhl pro vítězný bod. Jak na tento duel vzpomínáš po letech?

Na příchod na nové hřiště jsme se všichni nesmírně těšili. Hrát na škváře rozhodně nebyl žádný kulturní zážitek, a tak se nové hřiště stalo skutečným splněným snem. Na slavnostní zahájení dorazilo přes 600 lidí, včetně mnoha přátel a rodinných příslušníků, což přirozeně přineslo i jistou dávku nervozity. Zvlášť když se jednalo o semifinále play-off, ve kterém jsme byli v sérii pozadu 0:2. Nikdo nechtěl ukončit sezónu právě na tomto památném utkání.

Nemá cenu rozebírat celý zápas a sám si ho už moc nepamatuji, ale na ten závěr určitě nejde zapomenout. Stál jsem na třetí metě, na pálce byl Tomáš Míček a byl 1 out. Trenér Jan Maštalíř trval na hře squeeze play a ptal se mě, zda jsem na ní ready. Já jsem ho stále přesvědčoval, že Mičis (Tomáš Míček) odpálí balón dostatečně daleko a já stihnu poté doběhnout, a tak se i stalo. Odpal mířil do vnějšího pole, já stál na metě a opakoval jsi, že nesmím vyběhnout dříve. Nakonec po úspěšném zákroku hráče Nuclears jsem vyběhl a už nebyla cesta zpět. Poté rozhodčí vyhlásil safe na domácí metě a ta radost ani nejde popsat. Diváci se podle mě cítili, jako by na hřišti byli s námi a my byli ve velkém transu. Tento moment zůstane navždy zapsán v mých vzpomínkách jako jeden z nejlepších zážitků mé hráčské kariéry. Byl to okamžik, kdy se všechny tréninky, tvrdá práce a týmové úsilí zúročily v jeden nezapomenutelný triumf.

4) V Klasiku držíš hned několik klubových rekordů, který si nejvíce ceníš?
(nejvíce zápasů 357, AB 1229, met zdarma 310 a doběhů 308)

Určitě důvěra trenérů ve mně na pálce. Když jsi to přepočtu, tak je to cca 3,5 AB na zápas a já většinu své kariéry chodil jako leadoff v pálkařském pořadí, který má také určité povinnosti. Mým úkolem bylo vždy odhalit druhy nadhozů a vydržet v boxu co nejdéle a načítat nadhazovači počty nadhozů. Dokázal jsem se ve většině případů vlézt pod kůži nadhazovačů, a to mě taky naplňovalo, neboť moje strikezóna není zrovna největší, (usmívá se) a věřím, že začít zápas hned například metou zdarma nepřidá nadhazovači na psychice. Každopádně jsi také cením svého OBP, neboť tahle statistika také nebude malé číslo. Samozřejmě není vše jen o útoku, ale i o obraně a odehrát přes 300 zápasů ve vnitřním poli je pro mě taky velká čest.

5) V klubu si se potkal také s mnohými hráči. Který z nich ti je nejbližší a kdo byl podle tebe největší talent, který s tebou tady hrál?

Jak už v baseballe chodí, každý máme svého házecího parťáka, a tím byl dlouhodobě David Koláček, s kterým se potkávám i mimo hřiště. Každopádně mezi blízké hráče považuji i například Ondřeje Hona, Šimona Urbana a další vrstevníky. Také musím zmínit našeho trenéra Jakuba Kaplana, neboť jsme spolu odehráli i 3 sezóny v Extralize za Arrows Ostrava.

Jeden z velkých talentů, který právě začínal v Klasiku Frýdek-Místek a mám s ním odehrané zápasy i v Extralize, je Jan Tomek. Dodnes stále působí v týmu Arrows Ostrava a zároveň reprezentuje Českou republiku na mezinárodních turnajích. Jeho přesnost nadhozů je velice kvalitní. Také ale musím dát svůj kredit Janu Kozlovi, který je mladý talentovaný hráč a myslím si, že má našlápnuto na skvělou hráčskou kariéru a přeju mu hodně úspěchů.